POST BELLUM - Paměti Františka Veleckého

Taky si pamatuju příhodu s rumunskými vojáky. Ti ukradli při pobytu v obci jednom Šumičanovi hodinky. Velitel Rumunů nařídil, aby se všichni vojáci postavili do řady a začal vyšetřovat, který voják hodinky ukradl. Pamatuju, že velitel se opíral o sukovicu (čagan). Hodinky se našly a zloděj byl sukoviců řádně vyprovozený.

Rumunští vojáci se u nás doma stravovali, ale když jsme zjistili, že kradou jídlo, tak jsme jim už najest nedali. Jednůc jsem za vojákem, co kradl u nás ve stodole, vyběhl s vidlemi. Až s odstupem let jsem si uvědomil, jak málo stačilo, aby mě voják zastřelil. Vojáci kradli hlavně jídlo (sádlo), ale třeba i baterky.

František Dvořák (bydlel vedle inseminačky) byl při odsunu vojsk zvědavý, jak daleko jsou od Šumic ruští vojáci. Dal si proto na záda pro maskování keř a plazil se přes sad (v místě dnešního družstva). Ale netušil, že v tomto místě Němci mají zakopané dělo, u kterého samozřejmě hlídkovali. Pana Dvořáka Němci chytli a chtěli ho na německém velitelství, které bylo u Jančářů na dolním konci před vraty, zastřelit. Antoním Jančář uměl německy a obhajoval Františka Dvořáka, že to je obyčejný člověk nikoliv špion. Němci Dvořáka nakonec zásluhou A. Jančáře nechali bez trestu smrti.

Paměti Františka Veleckého (1929) čp. 82 z období před koncem II. světové války zaznamenal jeho vnuk Martin Velecký