Kroj a tradice

Šumický kroj

Patří k tzv. zálešáckým. K typu dolňáckému se vyznačuje tím, že muži mají kalhoty a ženy rubáš. Vyroben býval většinou ze lnu či konopí.

Muži nosili nohavice z černého sukna, vpředu jednoduše šňerované stuhou, kolem nichž bývaly drobné ozdoby. Košile nemívaly zprvu vyšívané náramky, jen na hrudi byly sámky a nabírání zvané forenetky. Nyní jsou náramky nadité na hruď, podložené červenými růžemi. Obojek byl jednoduše bíle vyšitý. Kordulka bývala z černého sukna a vyznačovala se jednoduchou ostí. Ta měla černé knoflíčky tzv. kozí bobky. Na hlavě nosili klobouk s úzkou stříškou a tmavozelenou pentlí. Boty se nosili zvané kradačky. Na to vše nosili haleny dlouhé až po kotníky.

Základem ženského kroje byl rubáš. Na něj se zezadu oblékal černý šorec, vrapovaný. Ve sváteční dny ženy nosívaly fěrtochy. Na rukou měly rukávce s výšivkami. Ty tvořily v horní části tzv. hlavu, tvořenou barevným vyšíváním „řetázkem“. Tvary byly např. rybí očko, hvězdičky apod. Pokrývku hlavy tvořil červený nebo černý turecký šátek s růžičkou. Na zimu nosili muži i ženy dubeňák. 

Tradice typické pro Šumice

Nový rok začínal vinšováním do nového roku „vinšujeme vám sčastný a veselý nový rok“,… Tak se přálo až do Tří králů. Rušno bylo na Nový rok v dědině hlavně po obědě. Pekly se makové koláče pro děvečky, které odcházely na dovolenou. Koláče se pekly i pro svobodná děvčata a chlapci měli povinnost „načít koláče“. To pak bylo veselo. Tento zvyk se dodnes udržel, k děvčatům chodí chlapci stejného ročníku. Po novém roce se žilo o trochu lépe. Vypálené už bylo a prasata ve chlévě jen zrála. Zabíjačka byla událostí. V této době se konávaly svatby. Ty měly svůj řád a běh. Před svatbou obcházela nevěsta s ženichem v krojích vesnici a zvali svědky, rodinu, známé a sousedy. V pondělí se začalo chystat: kromě běžného jídla se dělaly lokše, což byly nudle do polévky a také vdolečky, malé koláčky. Svatba se konala v úterý a trvala něco kolem tří dnů. Po večeři bylo „čepení nevěsty“, nevěstě se symbolicky nasadil čepec na hlavu a pak se „házalo do koláča“, z toho se prý věštila budoucnost.

Masopust končil podle zvyklostí. Vesnicí procházel masopustní průvod. V něm hlavní skupinu tvořily maškary: krojovaný ženich s nevěstou, žid, holič, voják, Červená Karkulka a jiné figurky. Za zpěvu obešly dědinu a u každého domu dostali po štamprli něčeho dobrého. Z takovou některé masky končí už v půlce obce. Večer se pak tancovalo a před půlnocí se symbolicky pochovala basa. Po celou postní dobu se nesmělo jíst žádné maso. Jedlo se ovoce, zelenina, mléčná a obilná jídla a luštěniny. Dodnes se někteří občané této tradice drží.

Před Velikonocemi chodívali kluci klepat, nyní vrkat, protože všechny zvony odletěly do Říma (zvony přestaly zvonit). Také si chodí nařezat větvičky, aby si mohli uplést tatar. Velikonoční pondělí probíhá a probíhalo tak, že ti menší kluci obcházejí po rodině, sousedech, známých a spolužačkách a prosí o vajíčko. Starší chodí i odpoledne. Navštěvují své spolužačky.

A je tu První máj. Odjakživa se stavěla májka, což měli na starosti odvedenci. Od starosty dostanou povolení ke stavbě. Z lesa se doveze strom. Z toho se seškrábe kůra, část větví ze špičky se nechá a kmen se natře na bílo. Zasadí se do vykopané díry. Na vrcholek se naváží stužky,  které si chlapci vymrskali během let u děvčat o Velikonocích.

Léto bylo obdobím usilovné práce. Většina mužů odcházela do světa a ženy měly starosti se zajištěním dobytka na zimu.

Šumické hody se od jiných liší od třídenních dolňáckých tím, že trvají pouze jeden den. Dříve se hody slavily první týden v listopadu. Nyní druhou neděli v září. V celém okolí jsou známy jako „dřinkové hody“. Hodování bylo skromné. Už od rána hrála šumická kapela. Nejdříve při církevní slavnosti, poté po vesnici a při taneční zábavě (kapela má tradici již od roku 1888).

V tuto dobu dozrává ovoce a to znamená, že se začala dělat povidla a sušilo ovoce. V Šumicích bylo více než 15 sušíren.

Od začátku listopadu se pálila slivovice. Přitom se hodně vzpomínalo. A to hlavně na Budapeštˇ, kam odcházeli šumičtí zedníci a jiní řemeslníci za prací. V Pešti se vytvořila poměrně velká komunita šumických lidí. Nastala zima a to se chodilo „drhnút péří“. Hlavně tam, kde měli svobodnou dceru. Dračka musela skončit před 13. prosincem, aby nepřišla Luca, přestrojená žena celá v bílém, která přadleny nebo dračky bila po rukou.

O Vánocích chodívali vesnicí cikáni, zpívali koledu a za to něco dostali. Děti zase chodily „štědrovat“, čili kolektivně přát ke svátku. Chodily po rodinách a tloukly před jejími dveřmi. Tloukly do té doby, dokud jim neotevřeli a nedali něco dobrého. O Štěpánu se převlekla děvčata za mládence a opačně mládenci za děvčata. Chodili po domech s žádostí o přijetí do služby.