Navigace

Obsah

75. výročí konce 2. světové války ve vpomínkách občanů Šumic, hrob rumunských vojáků je v Brně

Typ: ostatní
Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa. Tento konflikt se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva.

Válka v Evropě začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku. 17. září napadl Polsko i Sovětský svaz. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města HirošimaNagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku. Použita citace z WIKIPEDIE.

Nacistické Německo násilně vytvořilo 16. března 1939 ze zbytku pomnichovského Česko-Slovenska, okleštěného o území Sudet, Protektorát Čechy a Morava, ve kterém žilo asi 7,4 mil. obyvatel.

Osvobození naší obce od německé nadvlády si každoročně připomínáme 30. dubna a všichni víme, že „Šumice osvobodili Rumuni“. Je správné připomenout, že Rumunsko bylo spojencem nacistického Německa a aktivně bojovalo do srpna 1944 na východní frontě. Po státním převratu se stalo Rumunsko spojencem Sovětského svazu a po jeho boku a pod jeho velením se Rumunská armáda o síle 250 tisíc mužů zúčastnila osvobozovacích bojů na Slovensku a na Moravě v rámci Bratislavsko – brněnské operace 2. ukrajinského frontu. Tato bojová operace začala 25.3.1945 a skončila 5.5.1945. Při těchto bojích zahynulo, nebo bylo vážně zraněno, 60 000 rumunských vojáků. Při osvobozování Šumic zahynuli 4 rumunští vojáci. Jeden sovětský voják zahynul tragicky až po osvobození.

 

30 obětí na lidských životech z řad občanů obce Šumice

Za odbojovou činnost bylo popraveno nebo umučeno 5 mužů:

Mikuláš Jančář čp. 337, Ing. Jaroslav Sedláček čp. 50, Stanislav Šojdr čp. 234, František Tlach čp. 19 a MUDr. Walter Berger z rodiny pocházející ze Šumic.

Útrapám z prací totálně nasazených podlehli Josef Mudrák čp.97 a Jan Šerek.

Kliment Zajíc čp. 78 byl popraven za neplnění hospodářských dodávek.

Z rasových důvodů bylo umučeno v koncentračním táboře Osvětim 21 příslušníků cikánských rodin Jiřího, Emila a Jaroslava Holomkových, žili v domech čp. 154 a 155.

Anežka Brumovská byla smrtelně zraněná dělostřeleckým granátem v dubnu 1945.

Dalších 13 šumických občanů bylo v období protektorátu vězněno v německých koncentrácích a kriminálech.

 

V Československé zahraniční armádě v Anglii bojovali šumičtí občané poručík Vojtěch Bartoš čp. 91 a svobodník Mikuláš Slíva čp. 362. Jako příslušníci dělostřeleckého pluku se zúčastnili obléhání opevněného města Dunkerque ve Francii.

Sgt/F Jan Kubáň byl příslušníkem 311. československé bombardovací perutě RAF.

 

Slovenské národní povstání

Důstojník armády Slovenského štátu, šumický rodák pplk. Josef Tlach čp.34, se zúčastnil bojů Slovenského národního povstání. Po porážce SNP zůstal v horách s partyzány.

 

Čekání na přechod fronty v Šumicích

V dubnu 1945 už bylo všem bojujícím stranám jasné, že konec války se blíží. Německá armáda i přesto kladla houževnatý odpor a prováděla tvrdé represe vůči civilnímu obyvatelstvu. Německá armáda budovala na budoucí frontové linii obranné zákopy. Šumičtí muži, kteří byli nuceni zákopy kopat, se této povinnosti všemožně vyhýbali. Kronikář Ludvík Kubáň popisuje své vzpomínky v obecní kronice až v roce 1958. Za protektorátu obecní kroniku nikdo nepsal a období 1938 až 1950 nebylo nikdy do kronik podrobně dopsáno. Ludvík Kubáň popisuje, že 19. dubna 1945 se nikomu nechtělo jít kopat a brzy ráno se skryl spolu s jinými muži ve žlebě v Hradské. Brzy všem došlo, že to není žádné hrdinství, doma nechali své rodiny, ženy a děti. Ještě dopoledne se vrátili do svých domovů. Na výzvu obecního policajta se z rozkazu německého velitele shromáždilo před obecním úřadem asi 300 mužů. Velitel hledal pachatele, kteří na státní silnici údajně nastražili desku s hřebíky. Velitel posádky vyhrožoval zastřelením každého desátého muže a dal shromáždění mužů ultimátum k nalezení viníků. Do češtiny vše překládal místní farář P. Kyselák a pan Leopold John.

Nakonec bylo 19. dubna 1945 za trest vypáleno v Šumicích 5 rodinných domů. Byly vypáleny domy Františka Kudely čp. 293, Františka Šidla čp. 272, Tomáše Vaculína čp. 192, Karla Pranici čp. 270 a Stanislava Dvořáčka čp. 348.

Autentické vzpomínky přímých účastníků tragické události si můžete přečíst na odkazech obecních webových stránek z roku 2015, kdy v naší obci proběhlo místní POST BELLUM.

Své vzpomínky zapsala paní Marie Hudečková:

aktuality/aktuality-1/rok-2015/post-bellum-vzpominka-na-osvobozeni-nasi-obce-sumice-325cs.html

O vzpomínky se podělily paní Marie Dančíková:

aktuality/aktuality-1/rok-2015/post-bellum-vzpominka-marie-dancikove-322cs.html

a také paní Marie Kozubová:

aktuality/aktuality-1/rok-2015/post-bellum-vzpominka-marie-kozubove-327cs.html

V ten samý den, 19. dubna, zasahovaly a vraždily speciální protipartyzánské komanda na Valašsku v obcích Prlov, Ploština a na Vařákových pasekách.

Tyto události svědčí o tom, že válka ještě neskončila.

 

Osvobození obce Šumice

Postupující osvobozenecké armády načas zastavily boje v Bílých Karpatech. Zde fronta stála od 13. až do 26. dubna. K průlomu došlo právě 26. dubna, kdy byl osvobozen Uherský Brod. Následovalo osvobození obcí Dolní Němčí, Korytná, Vlčnov, Suchá Loz, Bánov a 30. dubna 1945 byly osvobozeny Šumice, Nezdenice a Starý Hrozenkov. 1. května byly osvobozeny Bojkovice, Záhorovice, Rudice a Pitín.

Obyvatelé Šumic se nemohli odchodu Němců dočkat. Ustupující německá armáda byla v Šumicích ubytována, byl zde zřízen vojenský lazaret ve škole a také v domě čp. 48 v Kútě. To popisuje ve vzpomínkách paní Marie Dančíková. Němečtí vojáci zadrželi na frontové linii Františka Dvořáka, který, údajně maskován keřem, se ze zvědavosti pohyboval mezi zákopy. Byl zadržen a předveden na německé velitelství, které bylo v domě Antonína Jančáře, čp. 148. Původní trest smrti zastřelením nebyl na přímluvu a prosbu německy hovořícího Antonína Jančáře vykonán. Ten označil zadrženého Františka Dvořáka za místního blázna, který není žádným proruským vyzvědačem.

Své autentické vzpomínky na osvobození naší obce zapsal pan Vojtěch Žampach, čp. 241, viz odkaz: 

aktuality/aktuality-1/rok-2015/post-bellum-vzpominka-vojtecha-zampacha-338cs.html

 

Text:  Josef Jančář

 

Zdroj: Wikipedie,

       Miroslava Poláková, Měli odvahu žít 2018

       Slovácká obec Šumice, 1979 

       Články web sumice.cz, POSTBELLUM 2015

Použité fotografie rumunských vojáků č. 1, 2, 3: Antonín Slíva

Na fotografii č.5 je Vojtěch Bartoš a Mikuláš Slíva

Na fotografii č.6 je Jan Kubáň při exhumaci sovětského vojína

 

OSUD PADLÝCH RUMUNSKÝCH VOJÁKŮ

Tuto část článku připravil Ing. Stanislav Ptáček, který se zajímá o vojenskou historii a je členem Klubu výsadkových vojenských veteránů.

30. dubna si připomínáme 75. výročí osvobození obce ŠUMICE. Jako první vstoupili na území naší obce vojáci 4. rumunské armády pod velením sborového generála N. Dumilescu, která byla zařazena v sestavě 40. armády 2. ukrajinského frontu a útočila ve směru NOVÉ MĚSTO NAD VÁHOM - KROMĚŘÍŽ. Při osvobození ŠUMIC padli 4 rumunští vojáci. Počty padlých rumunských vojáků v okolních obcích okresu byly následující:

BÁNOV 22, BOJKOVICE 8, BŘEZOVÁ 46, BYSTŘICE 25, HRADČOVICE 5, KOMŇA 3, KORYTNÁ 4, NEZDENICE 3, PAŠOVICE 1, RUDICE 1, SLAVKOV 1, STARÝ HROZENKOV STRÁNÍ 22, SUCHÁ LOZ 14, VLČNOV 34.
Na rozdíl od okolních obcí se jména rumunských vojáků padlých v naší obci nezaznamenala. Padlí rumunští vojáci byli pochováni na hřbitově v Šumicích, na pomník z pískovce byl použit starý pomník válečným obětem 1. světové války. Dle nařízení vládních orgánů byli rumunští vojáci v dubnu 1952 exhumováni a byli pohřbeni společně s dalšími 1500 rumunskými vojáky na Ústředním hřbitově v Brně, Vídeňská ul. Leží zde po boku sovětských vojáků padlých při osvobozování Jižní Moravy. Rumunští vojáci zde mají pamětní desku.
Rumunští vojáci padlí v Šumicích jsou vedeni jako Nocunoscut - NEZNÁMÍ. Jediné, co se dá doložit, je datum exhumace v Šumicích, 10. dubna 1952.

Jejich ostatky byly uloženy v Brně dne 12. dubna 1952 - pod signaturou: VII. - a č. 1227, 1228, 1229, 1230, Centrální hřbitov Brno, GRUPA 56b.

ČEST JEJICH PAMÁTCE

 

 

 

 

 

 

 

 


Vytvořeno: 27. 4. 2020
Poslední aktualizace: 30. 4. 2020 07:43
Autor: Správce Webu