Charita UB
VILA JELÍNEK
Adresa: Masarykova 221
Stavebník: Šalamoun Jelínek
Architekt: neznámý
Rok výstavby: před rokem 1900
Vilu Jelínek nechal postavit Šalamoun Jelínek, který se narodil roku 1867. Šalamoun se oženil s Florou Berischovou. Měli děti Ellu, Bedřicha, Grétu a Marii. Pokračovatelem rodu v Luhačovicích byl Bedřich (narozený roku 1900), který měl jedinou dceru Věru. Narodila se roku 1933 a vyrůstala ve vile Jelínek s rodiči a babičkou Florou. Věra, stejně jako ostatní členové rodiny, zahynula za druhé světové války v Osvětimi.
Zakladatel Jelínkovy dynastie v Luhačovicích se jmenoval Jakob (1829–1911) a pocházel ze Šumic.
Taková informace nenechá žádného šumického čtenáře lhostejným a chce se o Jakobovi Jelínkovi dozvědět více. Jakob Jelínek byl palírníkem a byl členem židovské komunity. K jeho příjmení Jelínek, které někomu může znít málo židovsky, uvádím následující poznámku. V období josefínských reforem vydal císař Josef II v roce 1787 patent, který nařizoval všem poddaným užívat jméno a příjmení, což do té doby nebylo u židovské komunity běžné. Jako celé jméno se uvádělo například Jákob, syn Abraháma. Při přijímání nových příjmení si Židé, kteří mluvili převážně německy, volili různá libozvučná a lichotivá příjmení. Oblíbené byly drahé kovy nebo květiny. To jsou příklady Goldů, Goldsteinů, Rosenblumů apod. Údajně se za dobré příjmení muselo habsburskému úřednictvu i dobře zaplatit. Jiným příkladem volby nových židovských příjmení byla symbolická jména zvířat, která známe ze Starého zákona podle požehnání praotce Jakoba. Některá se už od středověku používala jako jména vlastní, po uzákonění povinnosti mít dvě jména se z nich vyvinula příjmení. Jednalo se převážně o německé překlady zvířecích jmen, např. Fischl (ryba), Hirsch (jelen), Loew (lev), Wolf (vlk) a rozšířený byl zejména Fuchs (liška). Na počátku 19. století, v poměrech pro Židy nezvykle uvolněných, chtěla řada židovských rodin splynout s českým prostředím a také chtěla podnikat v nových, josefínskými reformami povolených oborech. Proto si hodně židovských rodin žijících v českém prostředí zvolilo z praktických důvodů české a ne německé příjmení. To je také případ rodiny našeho Jakoba Jelínka. Jeho předek místo německého Hirsch zvolil českého Jelínka. Potom můžeme konstatovat, že historie obrázku jelena na etiketách vizovické likérky sahá hodně daleko, sahá až do příběhů Starého zákona. (Kniha Genesis 49,21: Jakob žehná svým dětem a používá příměr „Neftalí je bystrá laň ...“)
A teď zpět do Šumic. Na příjmení Jelínek můžeme narazit při čtení obecní kroniky z let 1918 - 1938. Kronikář Cyril Šojdr (*1894) pořizuje zápisy do obecní kroniky zpětně s odstupem dvaceti let. Kroniku začal psát v roce 1945 popisem událostí z roku 1925. A vrací se ještě dál. Píše o šumických hospodách z období let 1904 až 1914.
„Obec vlastnila obecní hostinec na suchém řádku…(č.p.88, pozn.autora)…druhý hostinec byl na malé straně žida Šalomona Jelínka, který koupil Tlach František z č.108 v roce 1904. Třetí hostinec byl na hrubé straně zase žida Bernata Bergera č.128 (Hřibova hospoda, pozn. autora). Obec tuto hospodu koupila v roce 1914“
To je jediná zmínka v obecní kronice o Šalomounu Jelínkovi.
Hospoda, kterou Šalomoun Jelínek prodal v roce 1904 Františku Tlachovi (*1861), stála v místech, kde stojí bývalá samoobsluha. Na místě původní zemědělské usedlosti č.p. 34, ke které patřilo řeznictví a hospoda, dnes stojí bývalá prodejna potravin, hospoda a kulturní dům.
V nejstarší Domovní knize, která je na Obecním úřadě v Šumicích je u č.p. 34 zapsaná celá rodina Františka Tlacha(*1861), jeho děti i děti syna Františka (*1889). Dále je zde také zapsán Leopold Jelínek a jeho žena Antonie (*1865), která se v roce 1908 odstěhovala do Olomouce.
Je tedy písemně doložené, že rodina Jelínkova v Šumicích skutečně žila a provozovala hospodu. Šalamoun Jelínek (*1867), který hospodu v roce 1904 prodával, byl už v té době bohatým luhačovickým měšťanem a bydlel v honosné vile na hlavní ulici, dnešní Masarykově ulici.
V další části článku z knížky PŘÍBĚHY DOMŮ A VIL můžeme číst o dalších osudech členů rozvětvené rodiny Jelínkových:
Jakob Jelínek v sedmdesátých letech 19. století krátce působil v palírně Arona Eichena ve Vizovicích. Už v roce 1856 založil Jakob v Luhačovicích rodinnou pálenici. Jakob s manželkou Rosalií měli deset dětí. Jejich nejstarší syn Zikmund, narozený roku 1859, odešel záhy z Luhačovic do Vizovic, kde se stal v letech 1882–1886 ředitelem vizovické Eichenovy palírny, později ve Vizovicích provozoval palírnu vlastní. V podnikání pokračovali Zikmundovi synové Vladimír a Rudolf. Jméno Rudolfa Jelínka je dodnes značkou světoznámého podniku. Dne 12. srpna 1869 byla Jakobu Jelínkovi udělena koncese k provozování hostinské živnosti a obchodu s lihovinami v Luhačovicích v domě číslo 119. Po Jakobovi převzal koncesi jeho syn Maxmilián. Ten provozoval živnost až do své smrti v roce 1928, poté Jakobův vnuk Bedřich, syn Maxova o rok staršího bratra Šalamouna, zažádal o udělení koncese po svém strýci.
Společné vlastnictví koncesí pro výrobu destilátů a provozování hostinské činnosti mělo své nesporné výhody. Destiláty vlastní výroby se konzumovaly ve vlastních hospodách. V době, kterou popisuji, byl v hospodách běžně konzumován u výčepu zředěný líh. Takzvaná „šedá“. Do vysokých úzkých odlivek o obsahu 125 ml a 62,5 ml, kterým se podle objemu říkalo osminky a šestnáctinky se nalil výčepní líh a voda ve stanoveném poměru. Host si před konzumací odlivku utěsnil palcem a provedl zamíchání směsi opakovaným obracením odlivky. A protože se k zamíchání lihu používala místní tvrdá vápenitá voda, docházelo k reakci, při které se zředěná lihovina vlivem přítomnosti oxidu vápníku ve vodě mírně zakalila, nebo-li zešedla a proto si vysloužila název „šedá“. Takovou reakci zná každý palírník a proto k ředění destilátu v současnosti používá destilovanou vodu. Jenom některá studniční voda je vhodná k ředění slivovice.
Rodinnou vizovickou firmu s názvem „Zikmunda Jelínka synové“ převzali synové Zikmunda Jelínka Rudolf a Vladimír v roce 1921. Od roku 1926 však už bratři pokračovali v podnikání samostatně. Rudolf Jelínek si ponechal závod Razov, palírnu vybudovanou v roce 1895 na místě bývalého mlýna u silnice na Zádveřice. V modernizovaném závodě s vlastní železniční vlečkou zahájil v roce 1934 Rudolf Jelínek pod novou značkou „R.Jelínek“ nový výrobní program zaměřený na výrobu košer slivovice a košer borovičky. S košer destiláty se prosadil na zahraničních trzích a zejména ve Spojených státech amerických. Těsně před druhou světovou válkou dosahovala firma největších zisků. Osudovým se pro oba bratry Jelínkovy stal návrat z USA do vlasti okupované nacisty.
Vladimír zahynul v roce 1942 v Dachau, Rudolf zahynul v roce 1944 v Osvětimi. Z celé rodiny přežili válku jen Rudolfovi synové Zdeněk a Jiří, kteří po válce obnovili ve Vizovicích lihovarnickou výrobu. Starší z bratrů Zdeněk podlehl v roce 1946 tuberkulóze, mladší a nezletilý Jiří vedl firmu až do znárodnění v roce 1948. Jiří Jelínek předal státu práva na firemní značku a vystěhoval se do Izraele. Svým odjezdem do země zaslíbené tak udělal symbolickou tečku za dlouhým pobytem své rozvětvené rodiny na Moravě, které se nevyhnul tragický osud mnohých rodin šesti milionů evropských Židů, kteří v období 2. světové války zahynuli v plynových komorách.
Věřím, že informace uvedená v knize PŘÍBĚHY DOMŮ A VIL o domovských kořenech Jakoba Jelínka je ověřená a pravdivá. Větu z úvodu článku nepatrně doplním a zopakuji:
„Zakladatel Jelínkovy dynastie v Luhačovicích Jakob Jelínek (*1829 †1911), dědeček Rudolfa Jelínka (†1944) pocházel ze Šumic“.
Ze zápisu v šumické obecní kronice je známá skutečnost, že Šalamoun Jelínek hospodu v Šumicích vlastnil (jinak by ji nemohl prodat) a ze zápisu v domovní knize č.p. 34 (Tlachova hospoda) se dozvídáme, že zde kolem roku 1900 žil Leopold Jelínek s manželkou Antonií.
Vyzývám i ostatní šumické badatele k mapování historie naší obce. Vyzývám občany k sepsání příběhů o zajímavých rodácích a šumických událostech, případně o zajímavých lidech, kteří mají své rodové kořeny v naší obci. Pište a své články posílejte na email: obec@sumice.cz
Vaše články a informace uveřejníme na obecních webových stránkách nebo v Šumickém zpravodaji. Případně můžeme použít vaše informace v novém vydání knihy OBEC ŠUMICE, kterou v letošním roce začneme pomalu připravovat.
Autor textu: Josef Jančář
foto č. 1, 2, 3, 4: Náves a Tlachova zemědělská usedlost s hospodou č.p.34 Šumice, 40. léta 20.stol., foto Zdeněk Opluštil
foto č. 5, 6, 7, 8: Vila Jelínek Luhačovice, 2016, foto Josef Jančář
foto č. 9, 10, 11, 12: likérka „R.jelínek“ Vizovice, 2016, foto Josef Jančář
Prameny:
Blanka Petráková a Ladislava Horňáková: Příběhy domů a vil, 2012
Robert Šimek: Kde švestky tečou proudem
Historická encyklopedie podnikatelů: Rudolf Jelínek
Bondyová Ruth: Rodinné dědictví. Jména Židů v Čechách a na Moravě, 2006
Kronika obce Šumice 1918-1938
