Navigace

Obsah

ŽENTOUR v Šumicích

Typ: ostatní
ŽENTOUR v Šumicích Zvoleným názvem nemyslím ŽENTOUR Janka Ledeckého ale důmyslné, dnes už historické a předelektrifikační technické zařízení, které využívalo zvířecí sílu k pohonu různých hospodářských strojů. Jak takový žentour fungoval?

Tažný dobytek, například zapřažení voli roztáčeli žentour tak, že chodili neustále dokola kolem kovového ozubeného hnacího soukolí. Točivý moment byl ze soukolí pomocí hřídele a převodovky převedený na hnanou řemenici, která už roztáčela zemědělský stroj, například mlátičku, sečkovici nebo šrotovník. Hnací soukolí s ojem stálo za stodolou na upraveném terénu, stroj byl umístěný ve stodole.Jedno takové hnací soukolí ležatého žentouru si pamatuji už od mládí z jednoho humna Malé Strany. A protože je tam dodnes, poskytl jsem v roce 2012 jeho fotografii do článku do Hlubočského zpravodaje Kruhy, tentokrát ne v obilí. Článek autora Marka Bohuše obšírně popisuje téměř vše o žentourech a tak připojuji odkaz. Dál se už nebudu o technických detailech žentourů rozepisovat, vše je ve jmenovaném a zajímavém článku.

Zmíním ale důvod mého současného zájmu o žentoury. Nový majitel starého a zatím nesmontovaného žentouru pan František Malik z Břestku při hledání informací o žentourech na internetu našel zmiňovaný článek a moji fotografii žentouru ze Šumic. Vypátral mně a v tomto roce mně kontaktoval v naději, že mu snad i něco poradím. Neporadil jsem mu, dokonce jsem ani nevěděl, kdo je majitelem humna s žentourem, který jsem vyfotil. Dnes už to vím, je to pan Petr Vaculín č.p. 29.

Petra Vaculína jsem navštívil a dozvěděl jsem se další informace: Žentour od firmy Ježek z Blanska byl pořízený spolu s novou stodolou po velké povodni v roce 1919. Velká voda v roce 1919 poničila na Malé Straně hodně domů a stodol z nepálených cihel, proto je již nová stodola vyzděná z cihel pálených. Cihly na nové domy a stodoly byly do Šumic dovezené vlakem, jednalo se pravděpodobně o organizovanou pomoc. Stodola je v dobrém technickém stavu, má původní hliněnou podlahu, zdivo je neomítnuté, zdi tloušťky 15 cm jsou vyztužené zděnými pilíři. Stodola má dvoje původní vrata včetně jednoduché, rukou a časem ohlazené dřevěné závory.Stodola je členěná na malý a velký pícník, podlaha v patře je z dřevěných prken.

Od pana Petra Vaculína jsem se dozvěděl, že další torzo žentouru je u Brhlíků v Kútě č.p.56. Navštívil jsem tedy paní Marii Brhlíkovou od které jsem se mimo dalších informací dozvěděl po kom se jim přezdívalo Slúci. Bylo to po její mamince, původem z Kudlova. Dřevěná stodola u Brhlíků je také celá původní a byla postavená v roce 1924. Z žentouru od firmy Pařík toho už také moc nezbylo, za stodolou je na původním místě umístěné hnací kolo. Zato ve stodole toho ještě zbylo dost. Myslím tím různé zemědělské stroje, například malou mlátičku, dřevěnou kostru sečkovice a snad i žebřiňák. Nebylo to možné zjistit, všechno bylo zaskládané nebo přikryté senem. Zbavovat se uskladněných strojů paní Brhlíková nebude, ale jak mně řekla, snad to někdy někdo povytahuje, vyčistí a smontuje.

Podobných stodol včetně starých zemědělských strojů, nářadí a možná i žentourů bude v Šumicích určitě víc. A je chvályhodné, že se i v Šumicích našli nadšenci, kteří své šumické původní stavby rekonstruují, opravují a udržují ve stavu v jakém kdysi sloužily svým obyvatelům. Mám na mysli Marka Janču ze Šumic a Ing. Petra Janíčka z Uherského Brodu, kterým fandím a za jejich realizace chválím.

Text a foto: Josef Jančář


Vytvořeno: 11. 8. 2014
Poslední aktualizace: 29. 8. 2017 14:16
Autor: Správce Webu