Navigace

Obsah

 

I když první zprávu o vesnici známe teprve z druhé poloviny 14. století, kdy kolem roku 1380 obdržel Šumice od markraběcí koruny na doživotí jako léno Hynek z Valdštejna, můžeme se domnívat, že Šumice vznikly daleko dříve.

Šumice leží na významné historické obchodní cestě, která spojovala velkomoravská střediska se zásobárnou železa mezi Bojkovicemi a Slavičínem.

Je možné, že i Šumice postihla uherská okupace krajů mezi řekou Moravou, Karpaty a říčkou Olšavou, tzv.Lucká provincie. Navíc tehdy zdejší kraj plenili Tataři a v 50.letech 13.století Kumáni. Tataři vpadli na Moravu  v roce 1241 Moravskou branou a postupovali jihovýchodním směrem přes Uherský Brod, Bánov a Starý Hrozenkov do Uher.

Moment uherské okupace byl asi příčinou toho, že Šumice, pokud existovaly, nebyly jmenovány ve Zdíkově listině z roku 1131. V této listině nebyly jmenovány žádné lokality mezi řekou Olšavou a dnešní hranicí Slovenska.

Tato lokalita tzv. Lucká provincie (latinsky Provincia Lucensis), vznikla v severní části hraničního nárazníkového pásma (tzv. confinium) na pomezí Moravy a Uher, zvaného Lucké pole, Lucko (latinsky campus Lucsko), či provincie Váh, o něž od 11. do 13. století vedli Přemyslovci spory s Uherským královstvím. Po odchodu Kumánů nastoupila důmyslná přemyslovská kolonizace kraje, která vtiskla kraji strukturu, jak ji známe dodnes.

Šumice byly zeměpanským majetkem. Ve 14. století docházelo k jeho drobení a obec Šumice často měnila svého držitele. Markrabě Jošt, synovec Karla IV daroval v roce 1380 v léno ves Šumice loajálnímu členovi moravského feudálního rodu Hynkovi z Valdštejna. V roce 1389 prodal Hynek z Valdštejna ves Šumice Janovi z Meziříčí. Šumice se následně staly dědičným majetkem. Jindřich z Meziříčí prodal ves v roce 1397 Alšovi z Cimburka, pánu na Sehradicích. Šumice zdědil syn Jan Baláš. Ten získal po husitských válkách zástavou i město Uherský Brod. Jan Baláš byl loupeživý rytíř a podnikal vpády i do Uher. Je téměř pravděpodobné, že na své loupeživé výpravy do Uher brával své podané, tedy i šumické muže. Dalšími držiteli Šumic byli bratři Dobeš a Beneš z mocného rodu Boskoviců a jejich bratr Taso, olomoucký biskup. Tito držitelé v roce 1480 právně převedli Šumice na Klementa z Bílkova a Bránek. Ten postoupil Šumice již v roce 1481 zástavnímu pánu města Uherský Brod, stoupenci Matyáše Korvína, Janu Planknarovi z Kynšperka. V Šumicích byl v této době dvůr a vrchnostenský mlýn a existovala zde fara. Po Planknarově smrti zdědila Šumice jeho manželka Anna a její bratr Jan ze Zvole. V té době se ves Šumice stala fakticky dominiem města Uherského Brodu. Nadále už platilo, že ten, kdo držel Uherský Brod, držel i Šumice. Tak se stalo, že Šumice spolu s Uherským Brodem držela řada uherských feudálů. Postupně Uherský Brod spolu se Šumicemi drželi opavský kníže Jan Korvín (levoboček Matyáše Korvína), Emerich Czobor a Štefan, hrabě ze Zápolí. Následuje Jan z Lomnice. Roku 1506 bylo předáno město Uherský Brod spolu se Šumicemi Janu z Kunovic. Součástí uherskobrodského panství zůstaly Šumice následujících 350 let. Roku 1615 bylo uherskobrodské panství spolu se Šumicemi převedeno z rodu Kunoviců na rod Kauniců. Kaunicové drželi Šumice až do územní reformy v roce 1849, kdy obec získala samosprávu.

17. století bylo kruté pro celou uherskobrodskou oblast včetně obce Šumice. V roce 1605 vypálili Šumice Bočkajovci. Za třicetileté války plundrovaly Šumice vojska stavovská i císařská, která obcí procházela a také v Šumicích mnohdy ložírovala. Přes karpatské průsmyky pronikala na Moravu vojska z Uher vedená Bethlenem Gáborem. Všechna vojska se k obyvatelům Moravy chovala krutě. V roce 1643 se zmocnila města Uherského Brodu a celého okolí včetně Šumic švédská vojska. Šumice poplenila vojska plukovníka Petera Andersona. Těm v roce 1645 přispěchala na pomoc z Uher vojska Rákócziho. Aby utrpení obyvatel a útisku od Švédů a Uhrů nebylo málo, přitáhli spolu s vojsky Rákózciho k Uherskému Brodu Valaši ze vsetínského panství. Také Valaši na celém brodském okolí krutě řádili. Uherskobrodský zámek vypálili. V 50. letech 17.století byla celá pětina domů v Šumicích zpustošená a neobydlená.

Ukončení třicetileté války vestfálským mírem v roce 1648 nekončilo utrpení obyvatel v moravském pohraničí. V roce 1663 pronikly karpatskými průsmyky na jihovýchodní Moravu tatarské a turecké hordy sedmihradského knížete Imricha Tökelyho. V Šumicích bylo Tatary zabito 48 osob, uloupeno 38 koní,138 ks hovězího dobytka a 1167 ovcí. Samozřejmostí při vpádech tatarských a tureckých hord bylo znásilňování žen a odvlečení mladých obyvatel. Šumice byly tak zničeny, že ještě v roce 1671 bylo opuštěno 16 gruntů. Další vpády vzbouřenců z vojsk Imricha Tökelyho následovaly v roce 1680, nejhorší byl vpád 11.července 1683. Jak uvádí kronikář Letocha, bylo v Brodě zabito 168 osob a 200 Židů. Ani Šumice nezůstaly ušetřené. Roku 1703 vpadla do kraje vojska sedmihradského knížete Ference II. Rákózcyho, tzv. kuruci (křižáci) a opět hořely na jihovýchodní Moravě města a vesnice. Podobné hrůzy se opakovaly ještě v příštích letech. Byla to krutá léta nesmírných zkoušek a je s podivem, že obec Šumice tyto krutosti přežila a nezanikla.

V obecní kronice se můžeme o složení obyvatelstva v roce 1911 dočíst: obyvatelstvo obce je vesměs národnosti české-moravští Slováci. Podle sčítání lidu v lednu 1911 žilo v obci 1490 obyvatel, z toho  707 mužů a 783 žen. Podle náboženství bylo 1481 římských katolíků a 9 židů. Pouze

2 cikáni. Podle povolání žilo v obci 216 zedníků, 130 nádeníků, 98 rolníků,

6 mlynářů , 5 kovářů a zámečníků, 5 hostinských a obchodníků,  4 perleťáři, 3 tesaři, 2 stolaři,  2 miškáři, 2 obuvníci a 1 řezník. Ženy nosí vesměs kroj, muži jen velice málo, pouze někteří rolníci. Tolik obecní kronika.

Z výčtu povolání je zřejmé, že Šumice byly na přelomu 19. a 20. století téměř výlučně řemeslnickou obcí. Šumičtí zedníci a pomocníci vyjížděli za prací do měst celého Rakouska-Uherska na celou sezonu. Od Josefa po Kateřinu. To znamená od března do konce listopadu. Některé rodiny vyjížděly za prací i s dětmi. Mladé dívky chodily do Vídně do služby a mnohé se v cizině provdaly a už zde zůstaly.

V roce 1930 koupila Obec Šumice za 185 000,-Kč v rámci státní pozemkové reformy 130 ha lesů bývalého kaunického panství. Tato koupě byla základem vlastnictví obecního lesa o současné výměře 247 ha.

 

O DŘÍNECH V ŠUMICÍCH

Dřín obecný (Cornus mas),tato listnatá dřevina se vyskytuje nejenom v teplých oblastech Evropy a jihozápadní Asie, kde je původní dřevinou, ale také v teplejších oblastech České republiky. V ČR se vyskytuje ve dvou oblastech. V severozápadních Čechách (Český kras, České středohoří a Dolní Povltaví), druhou oblastí je střední a především jižní Morava včetně oblasti Bílých Karpat. Jistou raritou výskytu dřínu obecného je obec Šumice, nacházející se 5 km východním směrem od Uherského Brodu, na dohled pohoří Bílých Karpat.

Přečtěte si, co o výskytu dřínu obecného píše šumický kronikář v obecní kronice z let 1918 až 1938:

„…nejzajímavější částí katastru jsou obecní pastviny (lidově „pasinky“). Jsou to Čupy, Trnovec, Páté, Padělky a Žebráčky, poskytující kravám a kozám od jara do podzimu trochu sporé trávy a příjemný chládek pod krásnými, staletými planými hrušněmi. Bohužel, tyto nádherné stromy pomalu mizí hlavně stářím, ale často i bujností pasáků, kteří občas některou hrušeň „vypálí“. Založí oheň ve vykotlaném kmeni, čímž strom úplně zničí. Také druhá okrasa pastvin, staré dříny, pomalu mizí. Jednak stářím, jednak krutým zacházením při obíráním dřinek, kdy často i mnozí dospělí klidně olamují větve a tak stromy ničí. Koncem srpna a začátkem září sbírají děti i dospělí krásné, šípkům podobné dřinky, aby bylo v domě trochu marmelády na šumické hody, které se slavívají 8. září. Stalo se prý však často, že mnohý přespolní hodovník dlouho vzpomínal na šumické hody a hlavně na vdolky s dřinkovou marmeládou, když se před tím napil kyšky. Ty dvě věci se prý totiž v žaludcích přespolních hodovníků dobře nesnášejí a proto snad

„nevděčný svět“ vynašel pro Šumičany přezdívku „DŘINKAŘI“, která pravděpodobně přetrvá i ony staré hynoucí dříny v Pátém a Trnovci, s nimiž zmizí bohužel nenávratně poslední zbytek staré poesie venkova.“

Tolik zmínka o obecních pasinkoch a starých šumických dřínech v obecní kronice. Bohužel, musíme konstatovat, že se kronikářovo proroctví v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století vyplnilo. Část pasinků byla zalesněná a část pasinků i s hrušněmi a staletými dříny padla za oběť tehdejšímu extenzivnímu způsobu hospodaření v krajině. Úkolem, zadaným po stranické linii tehdejšími všemocnými okresními stranickými orgány KSČ Jednotným zemědělským družstvům, bylo zvyšování rozlohy orné půdy i za cenu likvidace obecních pastvin. Stáří dřínů v Šumicích bylo odhadováno na 200 až 300 let. Založení sadů na obecních pastvinách je někdy spojované s vpády kuruců a jiných tureckých hord sedmihradských knížat v 17. století. Dříny ze Šumic ale nikdy úplně nezmizely. Zůstaly v polních hrázích a v zahradách rodinných domů.

Šumičané jsou na  „svůj obecní strom“  patřičně hrdí a mají ho i v obecním znaku. Navzdory nelichotivé historické přezdívce „DŘINKAŘI“, udržují tradici a dřín obecný hojně vysazují. Dříny jsou nejlépe vidět brzy z jara, když rozkvetou drobnými žlutými květy. Jsou to první jarní kvetoucí keře a stromy. Velikou zásluhu na návratu dřínů do krajiny má Obec Šumice, která v letech 1997/98 vysadila na ploše 10 ha 3,5 km biokoridorů a jiných krajinných prvků. V biokoridorech a v biocentrech s místními názvy TRHANCE, PÁTÉ nebo KŘIVÉ bylo kromě tisíců listnáčů vysázeno i 1400 sazenic dřínu obecného. Část sazenic dřínu obecného byla vypěstovaná v obecní školce a tak další desítky sazenic dřínů obecných skončily v šumických zahradách a humnech.

Poslední akcí Obce Šumice spojenou s výsadbou dřínu obecného je projekt nazvaný BIOCENTRUM PASINEK TRNOVEC. Projekt se realizoval v roce 2017 , byla vybraná původní lokalita pastvin Trnovec a kromě jiných dřevin jako hrušeň polnička zde bylo vysázeno 200 sazenic dřínu obecného.

Z plodů dřínu obecného zvaných dřinky se může vyrábět marmeláda, ovocné víno a také destilát – dřinkovica.

Navzdory proroctví ze staré obecní kroniky dřín obecný v Šumicích stále je, daří se mu a hojně se vyskytuje.

 

SOUČASNOST

Dnes jsou Šumice moderně vystavenou obcí s plnou technickou a občanskou vybaveností. Obec má pokrytých 100 % plochy rozvody inženýrských sítí včetně plynu, telefonu a kabelové televize. Kanalizační síť v obci je napojena tlakovým potrubím na ČOV v Uherském Brodě. Centru obce dominuje římskokatolický kostel, budova základní školy, obecního muzea a kulturní dům. Zrenovovanou budovu kulturního domu z roku 1962 zdobí plastiky šumického rodáka, sochaře Miloše Němce. Nový kostel Narození Panny Marie byl vysvěcený v roce 2000. V obci je devítitřídní základní škola a mateřská škola s původní kapacitou 90 dětí. V obci jsou dvě prodejny potravin, jedna hospoda a jedna kavárna. Ordinaci zde má praktický lékař a stomatolog. Kromě zubní ordinace je k dispozici ordinací zubní hygieny. Je zde lékárna. Sportovní areál Na výpustě má dvě travnaté hřiště, tři antukové kurty a jeden víceúčelový kurt s umělou trávou. Při ZŠ je postavená a přístupná veřejnosti moderní tělocvična, v budově ZŠ je sauna, která slouží žákům ZŠ a veřejnosti. V obci působí 15 spolků a zájmových sdružení. Spolek dobrovolných hasičů má vlastní areál s tréninkovým hřištěm delším než 100 m. V obci je zásahová jednotka SDH. Spolek rybářů a rybníkářů provozuje pro sportovní rybolov tři rybníky o ploše 1,5 ha. Obec koupila v roce 2016 památku lidového stavitelství č.p.102 a po opravě přestěhuje do chalupy současné obecní muzeum. Pro připomínku šumické zednické tradice bude v muzeu zřízená expozice zednictví. V obci se nachází další tři zrekonstruované památky lidového stavitelství, Šerkova chalupa čp.72, Trchalíkova usedlost čp.210 a technická památka Pipalův válcový mlýn čp.81. Dopravní napojení obce je výborné. Uherský Brod se nachází ve vzdálenosti 6 km, obcí prochází železniční trať Veselí /Moravou – Vlárský průsmyk. Krajské město Zlín je vzdálené 35 km, lázeňské město Luhačovice 18 km. Šumice jsou cyklostezkami napojené na sousední obce Újezdec u Luhačovic a Nezdenice. Na katastru obce se nachází dvě přírodní památky. PP Ovčírka se soustavou rybníků a mokřadů a PP Bánovský potok. Obě jsou zařazené do seznamu evropských významných lokalit.

Počet obyvatel obce je 1700, počet budov RD je 550. Obec spravuje 24 obecních bytů.

Rozloha katastru je 1570 ha, Šumice se rozprostírají v údolí řeky Olšavy a jejího pravostranného přítoku, říčky Ovčírky. Nejnižší místo  v údolí Olšavy má nadmořskou výšku  +219 m n.m., nejvyšší místo v katastru Babí Hora má výšku +387 m n.m.