ŠUMICE ZA PROTEKTORÁTU – 80. výročí konce 2. světové války

2. světová válka 1939 – 1945

Druhá světová válka (1939 – 1945) byla globální válečný konflikt jehož se zúčastnila většina států světa. Tento konflikt se stal s více než 62 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Z bývalého Československa zahynulo 360 000 obětí.

Válka v Evropě začala 1. září 1939 napadením Polska nacistickým Německem, po kterém vyhlásily velká Británie a Francie Německu válku. Sovětský svaz, který uzavřel s Německem smlouvu o neútočení napadl na základě tajné dohody Polsko z východu 17. září 1939. Spojenectví SSSR a Německa skončilo v červnu 1941, kdy Německo s podporou spojenců (Itálie, Finsko, Maďarsko, Rumunsko, Slovensko) napadlo Sovětský svaz. V Evropě skončila válka 8. května 1945 kapitulací Německa. V Japonsku skončila válka 2. září 1945, až po shození atomových bomb USA na města Hirošimu a Nagasaki.

Mnohonárodnostní Československo, které vzniklo v roce 1918 na základě uznání světových mocností mělo plochu 140 tis. km2 a 13,4 mil. obyvatel. Čechů a Moravanů bylo 6,4 mil. největší národnostní menšinu tvořili Němci 3,1 mil., následovali Slováci 2 mil., Maďaři, Poláci, Rusíni, Ukrajinci, Židé. Vyvrcholením mezinárodního tlaku Německa na ČSR byla Mnichovská dohoda mocností z roku 1938 a odstoupení území Sudet s německým obyvatelstvem Německu. 14. března 1939 vyhlásili slovenští nacionalisté za podpory Hitlera samostatný Slovenský stát, který se stal spojencem nacistického Německa. Likvidaci okleštěného a oslabeného Československa dokončila Německá říše násilnou okupací 15. 3. 1939.

Protektorát Čechy a Morava 1939 - 1945

Na okupovaném území Čech a Moravy s počtem 7,4 mil. obyvatel včetně milionové německé menšiny vyhlásilo Německo „Protektorat Böhmen und Mähren“. Protektorát o rozloze 49 tis. km2 byl formálně autonomií s prezidentem Emilem Háchou, s vládou a se státním aparátem včetně četnictva a malé nevyzbrojené armády. Ve skutečnosti byl držitelem veškeré moci Říšský protektor, také Reinhard Heydrich. Druhým úředním jazykem byla němčina, ta se vyučovala povinně na školách. Veškeré úřední doklady byly psány dvojjazyčně. Obyvatelstvo protektorátu strádalo, byl zaveden přídělový systém potravin a dalšího nedostatkového zboží. Povinností obyvatel bylo odvádět eráru dodávky obilí, masa, mléka, vajec apod. Úřady dodávky potravin tvrdě vymáhaly, za neplnění a černý trh s potravinami byly udělovány drastické tresty. Zemědělec Kliment Zajíc byl za neplnění dodávek odsouzen k trestu smrti. Bez povolení bylo zakázáno mletí obilí. Lidé neměli mouku, měli ale obilí a tak navzdory zákazu mlel mlynář Drahomír Pipal obilí pro Šumičany tajně. Sociálně nejslabším rodinám rozdávala mouku panimáma Pipalová zdarma. 

I přes popsané těžkosti se běžný život obyvatel nezastavil. Lidé pracovali, sportovali, podle možností se bavili, uzavírali manželství a samozřejmě se rodily děti. Někteří muži jezdili v prvních letech protektorátu za prací do „rajchu“, neboli do říšského Německa. Naštěstí tu nebyla válka, jaká zuřila na východní frontě a fatálně postihovala civilní obyvatelstvo.

Protiněmecký odboj a jeho oběti ze Šumic

V Šumicích byl v domě u Kohoutků č. p.  331 umístěn oddíl německé policie Schutzpolizei (Schupo). V Uherském Brodě sídlila pobočka zlínské úřadovny tajné německé nacistické policie GESTAPO (Geheime Staatspolitzei). Gestapo bylo největší hrozbou pro ty obyvatele, kteří se nesmířili s okupací a tajně vyvíjeli protiněmeckou činnost.

První obětí gestapa se stal poslanec Národního shromáždění, šumický starosta a předseda Československé obce legionářské Leopold Slíva (*1895, †1986). Leopold Slíva spolupracoval s Obranou národa, v roce 1941 byl zatčen gestapem a vězněn do konce války.

Řada Šumičanů, kteří pracovali u uherskobrodské stavební firmy Ing. Jaroslav Renner na stavbě silnice z Bystřice pod Lopeníkem do Starého Hrozenkova měli přístup k trhavinám. Zcizené trhaviny byly používané pro výrobu výbušných systémů. Jedním ze zaměstnanců byl Mikuláš Jančář (*1913, †1943), který byl vedoucím šumické části odbojové skupiny Uherskobrodska vedené učitelem Janem Rychtalíkem z Uherského Brodu. Ilegální činnost celé skupiny byla odhalena a v roce 1942 byli její členové pozatýkáni gestapem. Mikuláš Jančář a Walter Berger byli odsouzeni v Berlíně k trestu smrti. Další členové byli umučeni, nebo podlehli útrapám vězení.

Po porážce Slovenského národního povstání se na konci roku 1944 řada partyzánů přesunula na Moravu. Zázemí a potravinovou pomoc našli také v Pipalově mlýně v Šumicích č.p. 81. Rodina mlynáře Drahomíra Pipala byla po celou dobu protektorátu ve spojení s příbuznými z Míkovic a tím byla spojena s odbojem. Spolu s bratry Františkem a Oldřichem Slívovími, syny Leopolda Slívy zajistili tajný přesun partyzánů do Míkovic Hlubočku. Po vyzrazení pobytu a likvidaci partyzánské skupiny v Míkovicích se museli bratři Slivovi skrývat až do konce války. Do konce války se také musel skrývat Jindřich Kramný, který pracoval u Slívů na statku č.p. 139 a do ilegální činnosti byl zapojen spolu s Jiřím Bartošem č.p. 3.

Celkem zahynulo za okupace 30 občanů Šumic. Několik členů židovské rodiny Bergerů bylo deportováno do Osvětimi v roce 1943.

Seznam obětí:

•Mikuláš Jančář, č. p. 337, *1913, odsouzen k trestu smrti, popraven v Berlíně Plötzensee 16.08.1943

•MUDr.Walter Berger, bydlel u Sedláčků v č.p. 50, odsouzen k trestu smrti, popraven v Berlíně Plötzensee 16.08.1943

•František Tlach, č. p. 19, *1912, trest za odboj 10 let, umučený 1944 v koncentračním táboře Brandenburg

•ing. Jaroslav Sedláček, *1920, č. p. 50, trest za odboj 10 let, umučený 1945 v koncentračním táboře Brandenburg

•Stanislav Šojdr, č. p.  234, *1915, †1942, bez soudu, umučený v Brně v Kounicových kolejích

•Kliment Zajíc,čp. 78. *1890, rolník, odsouzený a popravený 1.9.1943 v Brandenburgu za neplnění hospodářských dodávek

•Josef Mudrák, čp. 97, *1919, totálně nasazený, podlehl útrapám a zranění, zemřel 1.2.1944 v Berlíně

•Jan Šerek, totálně nasazený, podlehl útrapám, † 1945

•Anežka Brumovská, byla smrtelně zraněná dělostřeleckým granátem v dubnu 1945

•z rasových důvodů bylo umučeno v koncentračním táboře Osvětim 21 příslušníků cikánských rodin Jiřího, Emila a Jaroslava Holomkových, žili v domech čp.154 a 155.

To je celkem 30 obětí 2.světové války z řad občanů obce Šumice

Dalších 13 šumických občanů bylo vězněno za odbojovou činnost:

•Vladimír Bachůrek č. p. 93, •Vojtěch Dvořáček č. 17, •Josef Hřib č. 128,

•Vojtěch Hřib, č. 251, •Augustin Chmela, č. 184, •Ludvík Jančář, č. 4

•Jaroslav John č.191, •František Klauda, zaměstnanec drah,

•Leopold Slíva č.139, •Jaroslav Škubal č. 79, •Josef Šojdr č. 227, •Martin Šojdr, č. 80,

•Ignác Zetka, č. 371

Příslušníci zahraničního odboje

Západní fronta

V Československé zahraniční armádě v Anglii bojovali tři šumičtí občané. Po vylodění ve Francii v srpnu 1944 byla Československá samostatná brigáda nasazena k obléhání francouzskému přístavu Dunkerque. Obléhání se zúčastnil svob. Mikuláš Slíva (*1902, †1981), příslušník dělostřeleckého pluku.

Na konci dubna 1945 byl z příslušníků čs. samostatné brigády sestavený oddíl, který byl začleněn do 97.pěší divize 3.armády USA a 1.května 1945 stanul spolu s Američany na západní hranici naší vlasti. Členem oddílu byl por. Vojtěch Bartoš (*1914, †1982).

F/Sgt. Jan Kubáň (*1899, †1956) působil v řadách RAF u Czechoslovak Depot.

Domovskou obcí pilotů RAF bratrů Svatopluka a Zdeňka Bachůrkových byla po otci, vojákovi z povolání Obec Šumice. Otec František se narodil v Šumicích 191, synové v Kroměříži. Stíhač, por. Svatopluk (*1915) zahynul při bojovém letu v roce 1942, pochován je v Holandsku. Pilot RAF 1. britské perutě čet. Zdeněk (*1912) byl v roce 1942 těžce zraněn, zemřel v Praze 2003.

Slovenské národní povstání

Pplk. Josef Tlach (*1896, †1964), se jako důstojník armády Slovenského státu zúčastnil přípravy a přímých bojů v Slovenském národním povstání. Po porážce SNP zůstal Josef Tlach s partyzány ve slovenských horách.

Nacistický teror na konci války

 V dubnu 1945 už bylo všem bojujícím stranám jasné, že konec války se blíží. Německá armáda i přesto kladla houževnatý odpor a prováděla tvrdé represe vůči civilnímu obyvatelstvu. Německá armáda budovala na budoucí frontové linii obranné zákopy, které museli kopat šumičtí muži. 19.dubna 1945 se nikomu jít kopat nechtělo a muži se skryli v hrázi Hradská. Ještě dopoledne se ale vrátili a z rozkazu německého velitele posádky z Uherského Brodu se 300 mužů shromáždilo před obecním úřadem. Byli hledáni pachatelé, kteří údajně nastražili na státní silnici desku s hřebíky. Německým velitelem bylo dáno ultimátum na přiznání, jinak nařídí zastřelit každého desátého muže. Požadavky překládali do češtiny farář Antonín Kyselák a pan Leopold John. Nikdo se nepřiznal, trest byl naštěstí pro muže změněn na vypálení pěti rodinných domů na okraji obce. Okamžitě! Němci si odvedli dobytek, obyvatelům nebyl dán žádný čas na vystěhování inventáře. Byly vypáleny domy Františka Kudely č.293, Františka Šidla č.272, Tomáše Vaculína č.192, Karla Pranici č.270 a Stanislava Dvořáčka č.348.

Přechod fronty, osvobození

Osvobozující boje na Uherskobrodsku a moravsko-slovenském pomezí trvaly téměř tři týdny. Rudá armáda spolu s Rumunskou armádou útočila na německé pozice ze dvou směrů. Rumunsko bylo původně spojencem Německa, vývojem války na evropských bojištích se od srpna 1944 stalo Rumunsko spojencem Sovětského svazu. Německá armáda se v dubnu 1945 připravovala v Šumicích na obranu. Šumičtí muži byli nuceni kopat pod dozorem vojáků zákopy na budoucí frontové linii v polích směrem k Bánovu. Velitelství německé posádky bylo umístěno na Dolním konci v domě Antonína Jančáře č.p. 148. Mužstvo bylo ubytováno po domech. Lazaret pro německé a maďarské vojáky byl zřízen v obecní škole a v Kútě v č.p. 48. Německá posádka měla v Šumicích jeden tank a několik děl. Jejich střelbu hojně opětovalo rumunské dělostřelectvo. Obyvatelé se před dělostřeleckou palbou ukrývali ve sklepech. Nejbezpečnější úkryty byly sklepy v severních svazích v humnech, protože dělostřelecké granáty dopadaly na obec od jihu. Místní farář P. Kyselák se chodil ukrývat do sklepa v Mrtvé uličce, kde se všichni společně modlili za konec války. Místní občan František Dvořák se rozhodl podat osvobozující armádě informaci o početním stavu německé posádky. Na frontové linii byl německými vojáky zadržen, předveden před velitele posádky do domu č.p. 148. Za špionáž mu hrozil okamžitý trest smrti zastřelením. Antonín Jančář znalý němčiny označil Dvořáka za místního blázna a tím mu zachránil život.   

K průlomu fronty došlo 26. dubna 1945, kdy byly osvobozené obce Uherský Brod,  Dolní Němčí, Nivnice a Korytná. 27. dubna následovaly obce Vlčnov, Suchá Loz a Bánov. 30. dubna byly osvobozené Šumice, Nezdenice, Starý Hrozenkov, 1.května Bojkovice, Záhorovice, Rudice a Pitín

Jako první vstoupili do osvobozených Šumic příslušníci Rumunské armády. Při osvobozování Šumic padli 4 rumunští vojáci, v roce 1952 byli exhumováni a převezeni na Ústřední hřbitov v Brně. Obec Šumice na rumunské vojáky nezapomíná ani dnes a původní hrob stále udržuje.  11. května 1945 tragicky zahynul v Šumicích voják Rudé armády serž. Ivan Pavlovič Čerkašin (*1923). Byl pochován na šumickém hřbitově, v roce 1946 byl exhumován a převezen do společného hrobu. V dubnových bojích padlo na území Šumic 11 německých vojáků, kteří leželi na místním hřbitově až do konce 20.století, po exhumaci byly ostatky odvezeny k uložení do společného hrobu na území ČR.

Text Josef Jančář

Zdroj:

Slovácká obec Šumice, 1979 

Články web sumice.cz, POSTBELLUM 2015

Dr. Miroslava Poláková, Měli odvahu žít 2018

Wikipedie

Přílohy fotografií: 1- vítání Rumunů v Šumicích, 2- Mikuláš Jančář, 3- Mikuláš Slíva, 4- Vojtěch Bartoš a Mikuláš Slíva, 5- serž. Ivan Pavlovič Čerkašin , 6- exhumace hrobu I. P. Čerkašina, v uniformě RAF Jan Kubáň, 7- Rodina mlynáře Drahomíra Pipala, 8- pomník padlých rumunských vojáků, 9- stavba silnice do Starého Hrozenkova (Rasová), 10- návrat zvonu na kostelní věž. Fotografie
Z. Opluštil, A. Slíva, archív