Charita UB
„Všemu lidu Československé socialistické republiky.
Včera, dne 20. srpna 1968, kolem 23. hodiny překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky,
Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice
Československé socialistické republiky…”
V naší obci ještě žije dost pamětníků, kteří si tuto tragickou událost našich dějin pamatují. Mně bylo 14 let, byly prázdniny, po kterých mě čekala devátá třída. Z ranního vyspávání mě probudil pláč mé matky a její sestry, tetiny Horecké. Plakaly, že bude válka. Šumice ležely mimo hlavní tah invazních vojsk, proto přes naši obec žádná vojenská technika 21. srpna nejela. Hlavní vlna bojové techniky se valila ze Slovenska přes Bánov směrem na Uherský Brod po silnici I/50.
Srpnová invaze vojsk byla tragickým vyvrcholením společenského a politického kvasu celého roku 1968. Co zapsala o roku 1968 do obecní kroniky kronikářka Božena Zetková, si můžete přečíst zde:
„ROK 1968. Beru pero do ruky s netrpělivým očekáváním, jaký to letos bude rok. Leden a polednové události odrážejí se na vesnici u nás diskutováním. Někde směle a otevřeně, někde dosud velice opatrně.
Noviny byly čteny s velkým zájmem a rozebírány případy, jako inscenované procesy a různé křivé skutky o kterých mnozí na dědině neměli ani potuchy, že by člověk a to náš člověk našemu člověku mohl takto ubližovat.
První rozvíření a rozruch pominul, hladina jakoby se pomalu uklidnila, začali jsme hledět jaksi radostněji do budoucna, doufali jsme, že nemusíme jeden druhého bát, že nebude jeden druhého hlídat, že bude větší volnost v otázce náboženského vyznání, že se nemusíme bát říci to nebo ono.
Přišel však jedenadvacátý srpen a ten tam byl ten klid, ta radost z práce. Lidé začali opět být nedůvěřivými, co se před srpnem mluvilo nahlas, to se po 21. srpnu začalo jenom šeptat, tak jako před lednem 1968. Jen aby nebyla válka, báli jsme se skoro všeci. Částečně zklidněni, že to nejhorší zlo je zažehnáno hledíme do budoucna a tážeme se „Kde je pravda? Byla pravda od ledna do srpna, nebo je pravda až po srpnu? Tuto otázku myslím že odpoví až budoucnost sama. Já však mohu dnes říci, že rok 1968 byl rokem kvasu, rokem radosti, smutku, rokem nadějí, rokem nejistoty však zároveň. Mým přáním letošního roku je, aby Bůh zažehl světlo v srdcích a hlavách těch, kteří nás vedou, aby nás dobře vedli a spravedlivě vládli.“
Tolik autentický zápis z obecní kroniky, který vypovídá o atmosféře roku 1968.
Ministerstvo vnitra ČR zaslalo na obce materiál, v kterém připomínají, cituji:
„Letošní výročí srpnových událostí spojených s okupací Českolsovenska má, jak jistě Vy sami cítíte, velmi aktuální nádech, kdy „speciální vojenská operace“ Ruské federace na Ukrajině v mnohém připomíná „bratrskou pomoc“ armád Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem.“
Materiál k výročí srpnových událostí, který je složen z rozhlasových relací čs. rozhlasu ze srpna 1968 si můžete přečíst zde: 1968_PLAKÁT_-_Hlášení_místního_rozhlasu_k_výročí_okupace (1).pdf (3.55 MB)
Josef Jančář
