Rok 2018 - Májové slavnosti a stavění májů

WIKIPEDIE nás do májové romantiky neladí, ale nás zase poučí o historii Svátku práce:

Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní dělnický svátek, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky amerických dělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.

Já si uchovávám na 1. máj jednu osobní vzpomínku z naší rodiny. Moje maminka Františka (*1922), rozená Tlachová, se přivdala do Jančářové rodiny v roce 1946. Jako mladá žena si ze své rodiny přinesla na 1. máj jasný názor: "... 1. května jsme vždycky sadili zemáky...". Její tchyně a moje babička Josefa Jančářová (*1879), která měla od svého mládí osobní pracovní zkušenost z Pešti, v tehdejším Rakousku-Uhersku, měla na 1. máj zase jiný názor: "... 1. máj je Svátkem práce a v ten den se nepracuje!". Jak to asi dopadlo?

Každý z nás, přímo úměrně svému věku, má s 1. májem nějakou vlastní zkušenost. Pro starší spoluobčany je 1. máj slavený jako Svátek práce už navždy spojený s obdobím československé historie let 1948-1989, i když se jedná o mezinárodní svátek s dlouhou historií. A tak ho také vnímají.

V dnešní době už téměř nikdo zemáky na prvního máje nesadí, na dělnickou historii si vzpomene málokdo a většina spoluobčanů využívá volného dne jako dne pracovního klidu. Takže nakonec se přece jenom koná tradiční oslava Svátku práce, ale dobrovolná a státem a jistou politickou stranou neorganizovaná. Uliční sousedské spolky si každoročně staví svoje máje na svých tradičních místech a pořádají pod májama bohaté pikniky.

Pro občany Šumic je první květen také výročním dnem osvobození obce spojeným s koncem druhé světové války v roce 1945.

Tradice stavění májů je v naší obci dlouhá a v minulosti bývala povinností a výhradou ročníku nových odvedenců. Kolem stavění májů, jejich krádeží a násilného kácení mládenci ze sousední vesnice, je ústně zaznamenáno hodně historek. V současnosti již odvedence nemáme a osmnáctiletí mládenci si staví máj na hasičském hřišti. Bohužel se již také stalo, že než ho postavili, byl pořezaný ještě na zemi. To už není žádná vzpomínka na zanikající tradice, ale obyčejný vandalismus adekvátní úrovni jisté skupiny dnešní mládeže.

V centru obce každoročně staví máj tradičním způsobem, pomocí žajgrůtů, skupina věkově různorodých mužů, od mladých až po ty, již dávno vyřazené z vojenské evidence. Letos bylo zvláštností odložení stavění máje plánovaného na 30. dubna z důvodů silného větru. Máj byl postaven v "náhradním termínu" 1. května ráno. Stavění se zúčastnila asi třicetičlenná skupina, hospoda neotevřela ani v devět a tak to bylo letos bez piva. 

Oproti loňskému roku máme letos výstavní máj, štíhlý kmen, délka na zemi byla 26,5 m, zkrátka paráda. Všem ochotným mužům děkuji za aktivní i pasivní účast a těm radilům, kteří nám radí, jak se staví máj pomocí různé strojní techniky v jiných obcích, vzkazuji. Když přestaneme stavět máj tradičně, ručně a pomocí žajgrůtů, tak tato dovednost zanikne a bude to úplně stejné jako s jiným zaniklým řemeslem. Takže na otázku "PROČ?" odpovídám zákonitě "PRÁVĚ PROTO!".

text a foto: Josef Jančář