Navigace

Obsah

100. výročí vzniku ČESKOSLOVENSKA v roce 1918

Typ: ostatní
100. výročí vzniku ČESKOSLOVENSKA v roce 1918 1Vážení spoluobčané,

28. října 2018 slavíme 100. výročí vzniku Československé republiky.


Za jednoznačným a jednoduchým sdělením, že Československo vzniklo 28. října 1918 se ve skutečnosti skrývají velmi složité a dramatické události. Některé události z roku 1918 připomenu a v kontextu událostí našich dějin zmíním naši obec. Zmíním občany Šumic, kteří jako vojáci rakousko-uherské armády a jako legionáři take přispěli svým dílem ke konci Rakouska-Uherska a také přispěli ke vzniku nových států ve Střední Evropě včetně Československa. Je paradoxem dějin, že většina vojáků 1. světové války pocházejících z českých okresů monarchie bojovala na straně budoucí poražené strany. Na straně Rakouska-Uherska bojovalo celkem 1,4 milionu Čechů a Moravanů, padlých bylo 138 000. Na straně vítězných mocností včetně Ruska bojovalo v zahraničních jednotkách celkem 140 000 vojáků, legionářů a padlých bylo 5 000.

Vznik nového státu je složitý proces. Pro úspěšný vznik nového státu musí nastat optimální historické podmínky, nový stát musí uznat světové mocnosti včetně celého mezinárodního společenství. Pro obyvatele zemí Koruny české nastala jedinečná historická příležitost v průběhu 1. světové války a jejího vývoje. Ještě v roce 1916 byli odsouzeni za velezradu k trestu smrti vedoucí muži domácího odboje Karel Kramář, pozdější první ministerský předseda a Alois Rašín, pozdější první ministr financí v nové vládě Československé republiky. O diplomatické uznání nového státu bojoval v zahraničí Československý národní výbor v čele s Tomášem Garriquem Masarykem, Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem.

Na podzim roku 1918, kdy válkou vyčerpaná Evropa čekala na konec 1. světové války a konečnou porážku Německa a Rakouska-Uherska, domácí i zahraniční československý odboj čekal na svůj “den D”. První pokus spojený s vyhlášením generální stávky v Písku 14.10.1918 byl ještě vojensky potlačen uherskou vojenskou jednotkou.

Dalším krokem k nezávislosti bylo, že 24.10.1918 se Československá národní rada v zahraničí prohlásila prozatímní československou vládou. Reálný “Den D” nastal 28. října 1918, dva týdny před koncem 1. světové války. V ten den byla pětičlenným Národním výborem v Praze vedeným Antonínem Švěhlou vyhlášena nezávislost Československa.

Prvním prezidentem nového státu byl 14. listopadu 1918 zvolen Tomáš Garrique Masaryk. 

První republika zahrnovala území Čech, Moravy, Českého Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na jejím území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky, různými nářečími Ukrajiny, romsky, rumunsky, jidiš apod.

Nový stát neměl parlament, neměl nové zákony, neměl armádu a neměl zajištěny nové hranice. Byl mnohonárodnostní, Němců bylo v novém státě  3 miliony, více jak Slováků. Maďarů bylo 700 tisíc. K republice byla připojena zaostalá Podkarpatská Rus. Okamžitě po vyhlášení nezávislosti vznikl spor s Polskem o Těšínsko a také o surovinové zásoby uhlí. Nastala sedmidenní válka s Polskem, spor nakonec řešila mezinárodní arbitráž, Těšínsko bylo rozděleno a tak je tomu dodnes. Hranice mezi Slovenskem a Maďarském nikdy historicky neexistovala, Maďarsko novou hranici neuznalo, o Jižní Slovensko se bojovalo až do srpna 1919. Obrany našich jižních hranic se zúčastnili váleční veteráni spolu s mladými rekruty také z naší obce. Celkem 22 mužů ze Šumic vstoupilo do tzv. Slovácké roty, která jako součást 1. praporu bojovala na Jižním Slovensku s Maďarskem. Eduard Hruška, uherskobrodský rodák a také učitel na šumické škole, zde padl v roce 1919. Učitel Eduard Hruška byl čtyřicátou obětí 1. světové války z řad šumických občanů.

Historické hranice Čech a Moravy mezi Německem a Rakouskem musely poražené státy respektovat. Nespokojena s novou hranicí byla třímilionová národnostní menšina etnických Němců. Sudetští Němci využili svého práva na sebeurčení a naprostá většina se přihlásila k Německu. Podobně se Maďaři na Slovensku přihlásili k Maďarsku. Sudetští Němci odmítli své zastoupení v novém parlamentu, jejich separatistické snahy byly završeny o dvacet let později, Mnichovskou dohodou v roce 1938. Evropské mocnosti, Anglie, Francie, Itálie a Německo, Mnichovskou dohodu v roce 1938 potvrdily, jejím důsledkem bylo odtržení Sudet, Slezska, Těšínska a Podkarpatské Rusi od Československa.

Při bilancování obětí 1. světové války z řad občanů z českých okresů monarchie můžeme konstatovat, že nová republika byla vykoupena životy padlých Čechů a Moravanů na bojištích celé Evropy. Většina vojáků padla na nesprávné, rakouské straně. To ale na výše uvedeném tvrzení nic nemění. Takové jsou dějiny. Když Rakousko-Uhersko vyhlásilo v roce 1914  válku Srbsku, samo netušilo, že je to začátek světové války a také konec monarchie. Když museli šumičtí povolanci narukovat do rakousko-uherské armády, málokdo se zabýval tím, která strana bude po válce ta správná. V armádě nové republiky byli preferováni legionáři, tzv.

„Rakušané“ nebyli moc vítáni a dlouhá desetiletí se o nich nemluvilo.

Z naší obce bylo do rakousko-uherské armády povoláno asi 240 branců a rezervistů. Do bojů na straně československých legií se zapojilo celkem 26 mužů, 16 v legii v Rusku, 7 v Itálii, 3 neurčeno. Dobrovolec Vojtěch Dvořáček bojoval v armádě USA v Itálii. V roce 1918 se ale všichni šumičtí rekruti do svých posádek nedostavili. Desítky zběhů se na podzim roku 1918 skrývalo v šumických lesích a zde čekali na konec války. Četníci dezertéry marně naháněli. Zelený kádr, jak je Šumičané nazývali, se vždy včas ukryl do lesů. Obec ani starosta Martin Šojdr zběhy četníkům nikdy nevydali.

V 1. světové válce padlo na straně Rakušanů 38 mužů z naší obce. Nejstarším bylo 43 let, nejmladším bylo 20 let. V československých legiích padl jeden legionář v bitvě u Zborova, dvacetiletý Karel Borýsek. Posledním padlým šumickým občanem byl učitel Eduard Hruška, který padl v roce 1919 na Jižním Slovensku jako příslušník Slovácké roty.

Čest jejich památce!

Vznik Československa v roce 1918 byl v naší obci přijat s obrovským nadšením, které popisuje s patřičným patosem v obecní kronice kronikář, učitel František Palička.  

„Vyplnily se věštby našich básníků, nejhoroucnější tužby všech dobrých Čechů došly splnění. Boj bratří našich na všech bojištích Evropy i  společná vůle celého národa přivodily 28. říjen 1918……

Řídící učitel Antonín Vaněk zapsal o tom do školní kroniky následující: „Rakousko-Uhersko stihl zasloužený osud. Budova jeho se rozpadla a  z jeho trosek povstávají nové útvary – nové státy – na naší půdě. Československý stát. První tato telegrafická zpráva, jíž zároveň Národní výbor v  Praze prohlašuje v  novém státě československém první zákon ze dne 28. října 1918, zapůsobila v Šumicích dojmem nevýslovné radosti. Do Šumic došla zpráva až sám večer, než přes to rozhlaholily se zvony, až již po klekání, a lid sbíhal se do kostela, kdež zapěna děkovná hymna „Bože, chválíme Tebe“ a  národní „Kde domov můj“. Po celou noc nato neustávala hlaholiti hudba a nadšený zpěv, vždyť, Bože, ujařmený národ náš zbaven byv pout, probudil se novému životu, ku svobodě!“

 

Josef Jančář, starosta obce                 v Šumicích 28. října 2018      

 


Příloha

Vytvořeno: 23. 10. 2018
Poslední aktualizace: 23. 10. 2018 13:59
Autor: Správce Webu